tradice od roku 1790

Historie

cz  |  en

Není mnoho firem, které se do historie svého oboru zapsaly tak silně a nesmazatelně, jako to v oboru klasických tužek udělala společnost KOH-I-NOOR HARDTMUTH během své velmi dlouhé historie. Její zakladatel Josef Hardtmuth byl původním povoláním stavitel a architekt. Zanechal po sobě architektonické památky na jižní Moravě, ve Vídni a na řadě dalších míst. Kromě toho byl i zdatný vynálezce. V roce 1790 založil ve Vídni firmu, která se zabývala výrobou kameniny v kvalitě porcelánu. V této továrně vynalezl způsob výroby umělé tuhy. Přišel na to současně s francouzským vynálezcem Contém, problém ale řešili zcela nezávisle. Conté sice dostal patentní výměr dříve, ale jeho technologie nebyla průmyslově využitelná. Josef Hardtmuth v roce 1802 ve Vídni zahájil tovární výrobu grafitových a následně i barevných tužek v podobě, jakou známe dodnes. Všechny tužkárny a tuhárny na světě dosud používají Hardtmuthem objevenou a realizovanou technologii.

Historické foto

Jeho synové Ludvík a Karel pokračovali v jeho šlépějích, výrobu rozšiřovali, až dospěli k poznání, že jejich továrna nemá perspektivu dalšího rozvoje, protože všechny suroviny se musely dovážet. Také byl v té době ve Vídni nedostatek pracovních sil a nebyl k dispozici vhodný pozemek pro výstavbu nové továrny. Po dlouhém rozhodování padl výnos přesunout výrobu a jeho realizace byla velmi rychlá. Během necelých dvou let byla postavena zcela nová velká továrna na „zelené louce“ za hranicemi města Českých Budějovic, kde byl v okolí dostatek potřebného dřeva, nedaleko byly naleziště grafitu a jílu a hlavně levná pracovní síla. Jednalo se také o místo s výborným spojením se světem - koněspřežkou do Lince a pak po Dunaji, či po Vltavě a Labi dál do světa. V květnu 1847 bylo dokončeno přemístění výroby. Firma kladla důraz na kvalitu a dobré suroviny a značka TUŽKÁRNA L&C HARDTMUTH si razila úspěšně cestu světem.

Vnuk zakladatele Franz Hardtmuth měl na rozdíl od svých předchůdců to nejlepší odborné technické a ekonomické vzdělání ve Vídni, Berlíně a Londýně. V sedmdesátých letech 19. století začal s transformací technologie výroby na jednoúčelové stroje vlastní konstrukce pro hromadnou výrobu. Tužkárna se tak stala první výrobou na světě, kde se tužky vyráběly hromadně a tím podstatně levněji. Ostatní výrobci postupně tuto technologii kopírovali a tak se tužka stala běžným, cenově dostupným a vysoce kvalitním psacím prostředkem. To ale nebyla jediná cesta k obchodnímu úspěchu. Stejně důležitá byla i kvalita. Franz Hardtmuth zavedl značení dvaceti stupňů tvrdosti grafitových tuh, které se používá na celém světě dodnes. Uvedl na trh tužku 1500, která měla žlutou povrchovou úpravu, všechny gradace tuhy a hlavně špičkovou kvalitu. Dostala jméno po největším žlutém diamantu KOH-I-NOOR. Její prodejní úspěch byl famózní, stala se světovým standardem kvality a vyrábí se beze změny dodnes, již více než 120 let. Tužkárna změnila podle této tužky název na KOH-I-NOOR HARDTMUTH.

MephistoHistorické výrobky

Stejný důraz jako na výrobu kladl Franz Hardtmuth na organizování prodeje, a proto začal vytvářet síť prodejních zastoupení a dalších výrobních závodů. Na začátku dvacátého století byla firma největší tužkárnou na světě a jen její budějovický závod vyráběl více tužek než všechny tužkárny v Německu dohromady. Jednalo se o velkou firmu, která jen v Budějovicích měla přes dva tisíce zaměstnanců, která řídila osm výrobních závodů v Evropě a v Americe a 34 obchodních zastoupení a skladů po celém světě včetně Japonska a Číny. Těsně před první světovou válkou v roce 1913 tužkárna vyrobila více než 300 milionů tužek, což je číslo, které již nebylo překonané.

První světová válka znamenala první ze tří zlomů v historii firmy. Celkové firemní impérium se rozpadlo na tři celky: na česko-rakousko-německý, francouzsko-italský a na anglo-americký. Francouzsko-italská skupina byla jen obchodní a svou činnost ukončila krátce po druhé světové válce.  Angloamerická skupina se zcela osamostatnila, ale časem ztrácela své pozice a v devadesátých letech minulého století zanikla. Základna v Českých Budějovicích se postupně v meziválečném období vracela k původní velikosti a po nástupu Hitlera v Německu se snažila řešit své strategické záležitosti převodem všech majetkových práv na neutrální půdu, aby nedopadla jako během předchozí války. Převod na neutrální půdu do Švýcarska bohužel ale nestihla a tak druhá světová válka znamenala druhý zlom, kdy přišla o vše, co bylo mimo budějovický závod. Rok 1945 přinesl útěk majitelů do ciziny, opuštění továrny a její znárodnění. Změna režimu v roce 1948 znamenala začátek sporů o velmi významné ochranné známky. Zpočátku soudy dopadaly pro firmu dobře, ale později se začala karta obracet. Tím byl ohrožen export, který vždy znamenal podstatu výroby. Aby byl zachován, vytvořila se v roce 1958 fiktivní firma Závody Bohemia, která převzala všechen dosavadní export a zavedla celou řadu hodnotných ochranných známek. To znamenalo následně i obrat ve sporech. Došlo k dohodě s původními majiteli, která vyústila smlouvou o společném podnikání v roce 1966, kdy socialistický podnik získal dceřinou společnost v kapitalistickém Rakousku. Změna režimu znamenala také znárodňování drobných firem a jejich připojování k tužkárně. Postupně tak byla vytvořena výrobní jednotka, která v jednom období kromě tužek vyráběla vše od hraček, přes zátky, sportovní nářadí až po rakve.

Historické výrobkyHistorické výrobky

Takovou plejádu sortimentu nebylo možné držet v předpokládané kvalitě a konkurenceschopnosti, a tudíž se koncern začal dělit na menší celky. Krátce po jeho dokončení přišel rok 1989 a opět změna všeho. Přišla privatizace, která nakonec celý podnik ořezala jen na budějovický závod. Vše co bylo přičleněno, bylo zase odděleno. Zásadní změna podmínek vedla k problémům v zahraničním prodeji. Rok 1994 ale znamenal obrat v dosavadní firemní politice. O dva roky později ukončila úspěšně s konečnou platností všechny spory ohledně značkoprávní ochrany. Akciová společnost s průhledným vlastnickým portfoliem nabrala směr vzhůru a export znovu představoval 3/4 objemu prodeje. Společnost se opět stala největším výrobcem ve střední a východní Evropě a zpět vybudovala síť dceřiných firem k zajištění prodeje své produkce. Vytvořila vlastní výrobu v Číně, získala a následně modernizovala výrobu popisovačů v Bulharsku, ovládla jednu z nejlepších nástrojáren v tuzemsku. Zaměřila se na kvalitu a výrobky, u kterých je třeba know-how pracovníků a výrobní tradice. Hlavní důraz ve vývoji nových výrobků soustředila na umělecký sortiment, zvláště suchý, jako jsou grafitové a pastelové tužky, rudky, křídy všeho druhu a podobně. Vytvořila tak jednu z nejkomplexnějších a nejkvalitnějších kolekcí, která uspokojí každého velmi náročného umělce a stala se opět pojmem ve světě.


© 2011 - 2017 KOH-I-NOOR holding a.s.  All rights reserved.
design kupastudio   code sStudio